Spojení s naším Já
*Otevřená mysl znamená otevřenou cestu*
Tenhle článek vám nedá návod na to, jak se stát vysoce spirituálním osobností, Bohyní všech a všeho,...
Je jen jakýmsi zamyšlením a možná popostrčením. Úplně chápu, že se nebude shodovat s pocity každého, kdo jej bude číst. Každý jsme jiný, s jinou povahou - a každý vidíme věci jinak.
Berte jej prosím s nadsázkou! A vůbec celý ten spirituální boom berte s rezervou a lehkostí...není nic horšího, než ustrnulý, metodicky pracující jedinec, který tohle bere smrtelně vážně.
Berte jej prosím s nadsázkou! A vůbec celý ten spirituální boom berte s rezervou a lehkostí...není nic horšího, než ustrnulý, metodicky pracující jedinec, který tohle bere smrtelně vážně.
Takže - opravdu chceme nějakým způsobem vyrůst? Chceme se opravdu změnit?
Protože tohle rozhodnutí bezesporu JE změna a celý proces bývá v drtivé většině naprosto děsný.
Tím nemyslím jen to, co se děje v nás samotných, ale také, co se bude dít okolo nás. Být vnímavější znamená být také zranitelnější a zřetelně si uvědomovat, co všechno je kde špatně.
Ale o to až tak nejde, je to prostě součást procesu, která se spustí a časem (možná) vyšumí.
Vím, že se nad podobnou větou kdekdo zasměje, vždyť proč bych měl sám sobě dávat povolení...
Vážně?
Dovolit si chtít věci, po kterých v hloubi duše toužíme, ale zatím jsme nikdy ta přání nahlas nevyslovili. Radši.
Dovolit si cítit věci, jak je opravdu v hloubi duše cítíme, ale zatím jsme to nikdy nedali najevo. Radši.
Dovolit si milovat všechno okolo, tak jak to opravdu v hloubi duše milujeme, ale zatím jsme nikdy na sobě tuhle lásku nedali znát. Radši.
Hodně se teď omílá archetyp divoké ženy, divokého srdce, atd., a i když to nakrásně odsuzujeme a bereme jako chytrý marketingový tah, musíme si uvědomit, že podstata divokosti je vlastně to, co v sobě musíme odkrýt.
Samozřejmě tím nemyslím běhat někde po lesích v bederní roušce, ale myslím tím určitou vnitřní svobodu - v názorech, lásce, pocitech i celém životě.
Dnešní společnost je strašně moc svázaná předsudky a všichni naprosto přesně vědí, co je špatné a co je dobré. Jak se co má dělat. Co si kdo může dovolit a co ne. Všichni mají naprosto přesné definice pro nenormálnost.
To je ale ignorace sebe sama. A takový člověk se stává jen necitlivou, otupělou, zkostnatělou osobou. A to je veliká škoda.
Když zazdíme svoje pocity nebo zavřeme touhy do krabičky přijdeme o spoustu krásných věcí. Ani kouzlo, ani krása, ani láska nemohou přijít z duše, která ztratila schopnost cítit.
Spojení nebo napojení na energie Země (Bohyně, Vesmíru, čehokoli) je jedna z nejsilnějších věcí, kterou můžeme udělat.
Znamená to, že budeme v první řadě ctít nás. Jako člověka.
Začít můžeme třeba tím, že budeme ctít naší pravdu. Že nebudeme někde sedět mlčky nebo ignorovat věci, jen proto, že se to tak asi má dělat. Každý máme svoje názory, svoje potřeby, svoje pocity a ty máme právo vyjádřit. Jednoduše - mluvte pravdu.
Poslouchejte svoje srdce. Z čeho máte radost? Já třeba z toho, když jedu ráno autem krajinou a vychází Slunce. To dokáže pokaždé rozvibrovat mojí duši takovým pocitem štěstí, že z toho žiju celý den. A taková blbost, že? Kterou by se leckdo bál přiznat ostatním, aby nebyl za magora.
Udělejte si pro sebe čas. Každý den chvilku. A ne, že to nejde. Jde to. I s malými dětmi a pracovními povinnostmi. Určete si hranice, váš čas je drahocenná věc, neplýtvejte ho na vyčerpávající věci a stresy, pokud to není vyloženě nutné (chápu, že někdy není zbytí, tak to máme skoro všichni).
Mějte se rádi. Svoje tělo, svojí povahu, svojí duši.
Vytvořte si svůj malý prostor kdekoli v domě nebo v práci. Takový, který bude rezonovat jen s vámi.
Nastavte si v životě určité mantinely a rituály. Při každodenních rituálech se naučíte žít přítomností. Je navíc vědecky dokázáno, že dlouhodobě opakované činnosti (dokonce i každodenní stejné jídlo) přináší tělu jistotu a stabilitu, lepší imunitu a celkový klid.
Stačí 5 minut ranní meditace, krátké jógové cvičení, večerní protahovací cvičení...uspořádejte si den. Není nic horšího, než přehazovat a chaoticky přebíhat z jedné činnosti do druhé, protože prostě nestíhám.
Spojení se Zemí vyžaduje pobyt venku, v přírodě, ale to už víte. Uzemnění a uklidnění by mělo být naším každodenním cílem a jedním z rituálů. Vím, že ne každý si může dovolit každý den vystřelit z města do lesa. Ale zkuste se doma třeba podívat na západ Slunce. Na bouřkové mraky, které přicházejí z dálky. Zkuste procítit tu energii okolo vás. Komunikujte se svými domácími zvířaty (všichni se mluvení se zvířaty smějí, ale dělá to každý, to mi věřte).
Když nemáte blízko les, park, obklopte se doma květinami, kameny.
Spojte se s přírodními cykly. Chce to trošku vytrvalosti, ale jde to. Všimněte si, jak se měníte s každým ročním obdobím. Vaše energie někdy roste, někdy klesá, stejně jako Měsíc putuje cyklem od temnoty k úplňku. Naučte se milovat jaro, léto, podzim i zimu se vším, co k tomu patří. Nenadávejte na počasí, když zrovna nevyjde podle vašich představ.
Naučte se přijímat všechno, co k vám přijde. A zejména to dobré. To špatné umíme přijímat všichni.
Nebo si vážně myslíte, že si to dobré nezasloužíte? Každý z nás je naprosto skvělá a úžasná bytost, krásná a jedinečná, která si zaslouží chválu, komplimenty a uznání.
Prostě žijte. Vychutnejte si všechny zážitky, nestyďte se za vaše touhy a přání. Za svoje názory, i když se neshodují s většinou. Za svojí povahu, jakkoli je komplikovaná. Za svoji "temnou" část duše, ve které figurujete jako Marylin Manson. Nestyďte se za to, že máte někdy potřebu mluvit jako dlaždič. Že máte někdy chuť někomu ukázat zdvižený prostředníček. Že máte chuť si večer otevřít láhev vína a protancovat dvě hodiny u MTV. Že máte chuť jít ven, když v létě prší, bez deštníku a pláštěnky. Nebo že máte potřebu se prostě jen usmívat. A nestyďte se ani za to, že nic z výše uvedeného nikdy neuděláte.
Nestyďte se, protože TO jste vy. Doopravdy vy.
Zdroj obrázků: www.pinterest.com