Kolem dokola se stále častěji objevují články a doporučení o tom, jak máme myslet pouze pozitivně, všechno negativní vytěsnit, zapomenout, nepřipustit si.
Prostě snažit se žít veskrze krásný, slunečný a pozitivní život. Jenže!

Ono to není tak černobílé... Je potlačování negativních emocí a myšlenek opravdu tak žádoucí a "zdravé"? Níže nabízím svůj pohled na věc. Veskrze osobní, založený na příkladech z mého života.

Samozřejmě, že negativní emoce často skrýváme před okolím. Děláme to jednak pro naši ochranu, jednak i pro ochranu okolí. Není nic horšího než věčný stěžovatel a uplakánek, který všechno tohle přehazuje na vás.
Jde ale o to, neskrývat tyto emoce a myšlenky sám před sebou.

Tím, že si říkáme "nesmím myslet negativně", "negativita je špatná věc",  a odsouváme tyto věci do pozadí, stavíme se vlastně do pozice NEMÁM SE RÁDA. A začíná začarovaný kruh.

Uzamykáme všechnu tu negativitu ve svém těle. A ona tam jen sedí a čeká...
Potlačený smutek časem vyvolá deprese, strach zase úzkosti a fobie, hněv a nenávist má vliv na vysoký krevní tlak a srdeční problémy.

Je dnes všeobecně známo, že negativní myšlenky a emoce, a jejich potlačování, se z velké části může podílet na řadě onemocnění, včetně onkologických. Ne nadarmo se říká, že rakovina je vlastně nemocí duše.

Samozřejmě, že pozitivní myšlení je fajn a je opravdu nutné. Naplňuje nás to harmonií, energií. Duševní pohoda pomáhá uzdravit tělo. Pozitivní mysl tvoří krásný život. Tak to opravdu je, a je velmi důležité na to myslet.

Ale zároveň musíme ventilovat i to horší - jsou to všechno jen krátkodobé epizody, které jednoduše zpracujeme - pláčem, hněvem ("třískneme" něčím),.. VŠICHNI máme někdy blbý den, blbé období. Bez výjimky.

Tím, že tyto myšlenky pustíme na světlo, zjistíme, že jdou celkem lehce přeměnit v pozitivní věc, naplněnou očekáváním, radostí a elánem.
Není to ale záležitost několika dní, to mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Je to neustálá práce na sobě, a často i na svém okolí. Jde o to, žít svůj život v relativní pohodě a radosti, a nepřipoutávat se k čemukoli negativnímu.

Co mně osobně pomohlo? 
Odstřihnout se, v rámci možností, od lidí "vysávačů" a "uplakánků". Od lidí, kteří dennodenně  a celodenně řeší, proč něco nejde, že jsou na tom nejhůř, proč se to nikdy nezlepší,...

Vykašlat se na zprávy. Televizní masírka je všemocná. Kdyby byly večerní zprávy plné krásných věcí, asi by se nikdo nekoukal (přece se nebudeme dívat na něco, co my sami nemáme a nemůžeme mít, že?) a nic nepotěší víc, než cizí neštěstí - a toho je tam přehršel.

Neřešit sama v sobě cizí problémy -  vyslechnu, poradím, a tím to pro mě končí.

Dělat věci, co mě těší. Věnovat se více sama sobě (pohyb, strava).

Přijmout negativní emoci nebo myšlenku jako fakt. Něco, co se stalo, něco, co bylo. Umět přiznat si chybu. Snažit se to pochopit, zpracovat, nadechnout, vydechnout, a jít dál. Za tím lepším.

Obklopovat se lidmi, kteří jsou přirozeně pozitivní, naplnění radostí a štěstím, ale zároveň umí říct, co je naštvalo, co je trápí - a odmávnout to rukou.
Naopak neobklopovat se tzv. falešně a uměle pozitivními lidmi. Těmi, co jsou stále a pořád a bezpodmínečně "happy", a strašně se diví, jak může být vůbec někdo někdy "unhappy". 

Buďte prostě sami sebou - tou lepší polovinou. Svět je krásný, život je krásný, a je škoda, neužívat si všeho, co okolí nabízí. To, že se někdy něco nepovede, že něco nejde, to je přece normální.